Případ anafylaktického šoku

Přednáška Jitky Janíkové na III. brněnském kongresu 13. května 2006

Asi před dvěma měsíci mi zavolala moje kamarádka Jitka, jestli bych ji neodvezla na pohotovost. Samozřejmě jsem to udělala a jak jsme tak seděli v čekárně, začala mi pomalu líčit, co se vlastně stalo.
K bližšímu pochopení celého případu bych chtěla uvést něco k její osobě a momentální životní situaci. Jitce je 40 let, je vdaná, má 3 děti a pracuje jako masérka, reflexní terapeutka a terapeutka Bachových esencí. Poslední rok studuje v Praze metodu Aura-soma. Součástí studia je psychologický výcvik, léčení a osobní psychoterapie. Léčebný přístup Aura-somy je velmi blízký homeopatické léčbě. Jitce se momentálně rozpadá manželství, v podstatě spěje k rozvodu a ona právě navázala nový vztah. Tolik ve stručnosti k její osobě.

Nyní se vrátím k akutní situaci, kterou jsme spolu homeopaticky řešily. Jitka strávila tři předchozí dny v Praze ve škole. Podstoupila se svou terapeutkou konzultaci, při které proběhl velmi náročný rozhovor, v němž řešily citlivé téma nepřijetí vlastní matkou. Jitka toto téma už nějakou dobu řešila a postupně zpracovávala fakt, že nebyla chtěným dítětem. Její základní citové potřeby ve vztahu k matce nebyly v dětství naplněny a ona si už dlouho uvědomovala, že od toho se odvíjí v jejím životě spousta problémů, hlavně ve vztazích. Během rozhovoru se rozjitřilo mnoho bolestných témat z minulosti a na povrch vypluly nové souvislosti. Už jenom zpracovat tento rozhovor určitě chtělo svůj čas, jenže Jitka má velice impulsivní povahu a když se před ní otevře problém, chce vyřešit hned. Rozhodla se tedy řešit všechny zmíněné problémy hned a ještě víc do hloubky.

Požádala o pomoc jednu svoji kolegyni, která se zabývá kineziologií. Při terapii se dostaly k znovuprožívání jejího porodu a dalších událostí z dětství. Jak sama řekla, najednou sama na sobě hmatatelně viděla, jak se celý život chová a jaké to má důsledky. Nastalo velmi silné prohlédnutí sebedestruktivního programu, který ji celý život ovládal. Ještě tentýž den měla velmi vypjatý rozhovor se svým přítelem, což byla zřejmě poslední kapka a pohár přetekl. Tím se dostávám k fyzickým problémům, které následně nastaly.

Ještě v Praze začala pociťovat svědění kůže, které začalo u ramen a postupně se šířilo po celém těle. Večer po návratu domů už jí začala vyskakovat vyrážka. Téměř celou noc kvůli svědění nespala. Ráno se vyrážka začala měnit ve velké pupínky, které se postupně zvětšovaly, otékaly, až se jí po těle nakonec vytvořily velké nalité mapy bíločervené barvy, které úporně svěděly. Navíc trpěla naprostou ztrátou energie a velkou únavou. Po psychické stránce se cítila velmi rozbolavělá, cítila nenávist vůči sobě a naprosté vyčerpání. Měla pocit, jako by ji zevnitř ovládal nějaký mechanismus, který ji naprosto ničí psychicky i fyzicky, ale ona to nemůže nijak zastavit ani ovlivnit. Bylo zřejmé, že to, co v ní léta pracovalo na podvědomé úrovni, vyplulo díky Aura-somě, psychoterapii a kineziologii do vědomí, jenže zřejmě příliš najednou, ve velké dávce. Dlouho jsme si o všem povídaly, ona sama cítila, že to přehnala a že ve své obrovské touze své problémy řešit si na svá bedra naložila příliš, až si tím ublížila. Její tělo to nezvládalo.

Reakci organismu bylo třeba zastavit. Na pohotovosti dostala injekci Dithiadenu. To bylo v sobotu dopoledne. Týž den odpoledne ji manžel znovu vezl na pohotovost, protože injekce nezabrala. Stav se zhoršoval, dostala strach, že začne otékat zevnitř a bude se dusit. Dostala další injekci, která však také nepomohla a v noci ji manžel musel odvést do nemocnice. V nemocnici jí okamžitě začali podávat opakovaně Calcium, Hydrocortizon a Dithiaden. Bylo zřejmé, že její stav je vážný. Dle lékařské diagnózy se jednalo o anafylaktický šok. Byla jí provedena všechna potřebná vyšetření a velkým překvapením pro lékaře bylo, že dle nich byla naprosto zdravá a měla by se cítit dobře. Ani v krvi se neprokázalo, že by se setkala s nějakým alergenem. Žádný hmyz ji nebodnul, léky nebrala a ani v jídle se nesetkala s ničím neobvyklým. Z lékařského hlediska nebyl důvod, aby její tělo reagovalo takovým způsobem.

Celou neděli i následující noc se stav i přes opakované podávání léků nezlepšoval. V té chvíli jsem začala uvažovat o podání homeopatického léku. Možná někoho překvapí, že mě to nenapadlo už dřív, hned jak začala mít fyzické potíže. Jenže pro mě to tak jednoznačné nebylo. Znám Jitku už dlouho, byla jsem zasvěcena do jejího příběhu, obě jsme si uvědomovaly co se s ní ve skutečnosti děje. Byla to reakce organismu na její předchozí terapii a podobně jako při homeopatické léčbě po podání léku došlo k velkému zhoršení. Navíc to byla reakce vyvolaná jinou terapií, nebyl to můj případ. V zásadě jsem nechtěla zasahovat do procesu, který řídil někdo jiný a rozum velel, že tak je to dobře. Jenomže na druhou stranu jsem jasně cítila, že je potřeba něco udělat, nějak pomoct. Jitka na tom nebyla dobře ani fyzicky ani psychicky, léky zatím vůbec nezabíraly a taky jsem si uvědomovala, že metody, s kterými dosud pracovala, ať už to byly Bachovy květy, Aura-soma nebo psychologie, jí v této chvíli nepomůžou.

Rozhodla jsem se tedy nabídnout jí homeopatickou pomoc. Jitka souhlasila, a tak jsem se pustila do hledání léku. Vzala jsem v úvahu všechny symptomy, které mi popsala. Všechny se týkaly hlavně kůže.
Při repertorizaci jsem použila tyto rubriky:
Complete repertory:
Generálie - malátnost, únava
Generálie - náhlé prudké projevy
Generálie - otok, celkový, vodnatý
Kůže - vyrážky alergické
Kůže - svědění

Murphyho repertorium:
První pomoc - alergické reakce - anafylaxe, alergický záchvat

Výběr léků nebyl příliš složitý. Při repertorizaci vyšel jednoznačně lék Apis. Začala jsem opatrně, podala jsem potenci C12 po půl hodině. Lék začala brát v pondělí ráno, když v poledne nebyla žádná reakce, zvýšila jsem potenci na C30 po 1 hodině C12 byla zřejmě příliš nízká potence. Po několika dávkách mi hlásila mírné zlepšení co se týče svědění. Večer si vzala C200 2x asi po 1,5 hodině. Po této dávce se objevila zvýšená teplota 37,5 °C,svědění se stále pomalu zlepšovalo. Lék si pak v noci vzala ještě jednou a poprvé jí nemuseli v noci dávat léky. Ráno a během dne jsme pokračovali s potencí C200 po 2-3 hodinách. Během tohoto dne jí snížili dávky léků, protože stav se stále pomalu zlepšoval. Následující den, tj. ve středu jsem podala C200 ve vodě. Lék si brala asi 5x za den. Vyrážka začala pomalu mizet, svědění se stále mírnilo, únava a vyčerpání se zlepšilo zatím jen trošku. V podávání Apisu jsme pokračovaly stejným způsobem dál. Ve čtvrtek dostala léky v minimálních dávkách a v pátek ji propustili z nemocnice domů. Stav byl takový, že vyrážka už byla jen mírná na stehnech, jen mírně svěděla a pomalu se zlepšovala i její energie. Během víkendu vyrážka úplně zmizela, svědění ustalo a únava se každým dnem lepšila. V úterý nastoupila do práce. Asi během týdne se její stav úplně srovnal. Apis ve vodě brala ještě asi dalších 10 dnů 1 až 2x denně. Tím jsme homeopatickou léčbu uzavřely a Jitka dál pokračuje v terapii, kterou jsem uvedla už na začátku.

Pro mě to byla zajímavá zkušenost hned z několika důvodů. Za prvé bylo zajímavé, že tak prudká alergická reakce může nastat z psychických příčin, aniž by se člověk musel setkat s nějakým vnějším alergenem (bodnutí hmyzem, léky, potraviny apod.). Za druhé jsem si uvědomila, že někdy je důležité vstoupit i do léčby jinou terapií, protože v dané chvíli je třeba pomoci metodou, která je nejúčinnější. A poslední věc, která byla pro mě poučná bylo, že všechno potřebuje svůj čas, i řešení problémů, které bychom chtěli mít všichni co nejrychleji vyřešené, aby nebolely. Na tomto případu jsem si uvědomila, že přílišnou horlivostí si v dobré víře může nakonec člověk i ublížit nebo si ještě víc problémů přidělat.